STAVBA LODÍ

Má stavba lodí začala stavbou lodních i letadlových modelů.

V páte třídě jsem podle návodu v časopise ¨Pionýrské noviny¨ postavil první plavidlo - maňáska z dřevěných lišt a z lakované papírové obšívky.

V roce 1961, jsem jako semnáctiletý kluk s pomocí babičky ztvořil první spinakr pro ¨Piráta¨ v Československé republice. S ohledem na nedostatek financí (byl jsem studentem) i nedostatek vhodného materiálu, tento spinakr byl ušit s růžové sypkoviny, běžně používane pro šití peřin. Nemusím podotýkat že nejen tvarem, ale i materiálem a barvou spinnakr připomínal všem bachratou peřinu a budil všude pozornost. Důležité však bylo, že mi to dalo potřebnou výhodu při jachtařkých závodech.

V osmnácti jsem postavil svou první závodní plachetnici třídy Moth. Byla to radikální stavba s dvojitým dnem, otevřenou zádí a s obšívkou z letecké překližky jen 2,5 mm silné. Stěžeň byl těžší než lodní trup a bez vyvažující posádky se mlok vyvrácel na vodě. Byl však neobyčejně rychlý a zajistil mi několik přebornických titulů.

V roce 1964 se objevilo v Polsku první vydání Teorie jachtingu od světoznamého jachtařského teoretika Czeslawa Marchaje, kterou jsem musel kompletně prostudovat minimálne jednou ročně. Získané informace jsem pak uplatňoval nejen pro svou závodní činnost ale později pro pro své lodní projekty. V roce 1968 se objevila další polská kniha od Milewkého, výloženě zaměřena na projektování jachet. K tomi jsem přidal americkou knihu Skene's Elements a německé vydáni Die Yacht a také řadu teoreticky zaměřených článků z dlouhé řady zahraniční odborné literatury. Své teoretické znalostí ze stavařského projektování ocelových, dřevěných a železobetových konstrukcí jsem zaaplikoval při lodním projektování svých lodí spolu se svou závodní okruhovou a námořní jachtařskou praxi.

V roce 1968 jsem začal projektovat a v roce 1971 pak spustil na vodu NIKE, 24 stop dlouhý yawl s 225 čterečními stopami oplachtění. Ve své době Nike byla druhou nejmenší lodí, která obeplula svět. Vzdálenost 41,000 námořních mil (včetně plavby přes bezvětrná pásma, podél Velké korálové bariery a přes bezvětrnou oblast Indonesie) urazila s denním průměrem 100 mil při své pouhé šestimetrové délce vodorýsky. Její nejlepší jednodenní výkony byl 178 a 174  mil v záři 1974, 183 mil v dubnu 1975 a 169 mil v červenci 1975.

V roce 1975/1976 jsem Nike vylepšil pro OSTAR 1976, ve kterém přeplula Atalntik v rekordním čase na svou velikost a navíc obsadila druhé místo v handicapovém hodnocení z celé flotily 125 lodí, včetně vícetrupých lodí.

V roce 1978/1979 jsem dohlížel na vyprojektování a stavbu NIKE II v polských loděnicich ve Štětíně. Pri stavbě se uplatnila celá řada mých ideí a konstrukčních návrhů. Tato 44 stop dlouhá závodní jachta s 800 čtverečními stopami oplachtění byla vrcholem technologického procesu té doby s uplatněním sendvičového procesu s použitím Airexu a Kevlaru. Prvním jejím závodem byla Parmelia Race (závod z Anglie do Austrálie), který zkončila se čtvrtým nejlepším časem, přesto, že většina posádky byl vůbec na moři poprve. Nike II zkončila v následujícím závodě OSTAR 1980 na čtvrtém místě ve své druhé lodní třídě s průměrnou rzchlostí 6.9 uzlů při 36-ti stopové  délce vodorýsky. Přes povětrnostní podmínky příznivé pro vicetrupé lodě (prvních šet lodí v cíli byly vícetrupe lodě), Nike II dorazila do Newport na celkovém devátém pořadí z flotily jednoho sta závodníku, nechávajíc za sebou i moderní vícetrupe hydrovznášedlo Paul Ricard.

V roce 1980/82 jsem kompletně přeprojektoval a přestavěl NIKE II a připravil ji pro první solo závod kolem světa - BOC Challenge 1982/1983. Z původní Nike zůstal v původní podobě jen vnější plášť lodního trupu. Loď byla přejmenována na NIKE III. Závodní trasu 28,975 mil  urazila s denním průměrem 142.47 mil, udělala pět světových rýchlostních rekordů, vyhrála dvě etapy a celkově zkončila na třetím místě (po kotrmelcich v Indickém oceánu musela nouzově přistát v Perhu, čímž se připravila o první místo).

V roce 1985 jsem opět vylepšil NIKE III. Loď pak zkončila na druhém místě v solo závodě Newport-Bermuda 1985 a vyhrála dvouposádkový závod Bermuda-Newport 1985.

V roce 1985 jsem konsultoval stavbu jachty American Promise pro Dodge Morgana a pak loď po postavení testoval.. Dodge Morgan se stal prvním američanem, který solově obeplul nonstop svět, což udělal v rekordním čase.

V roce 1985/1986 NIKE III byla opět přeprojektována a po další přestavbě pro další závod BOC Challenge 1986/87 pak přejmenována na Declaration of Independence. Během tohoto závodu loď časově vylepšila všech pět předcházejících světových rekordů a svůj čas trasy kolem světa zkrátila o 41 dnů s průměrnou rychlostí 7 uzlů při vodorýsce 36 stop. Stala se prvním plavidlem pod 50 stop, které překonalo barieru 200 mil denně po dobu jednoho týdne. Rovněž později v závodě překonala tuto barieru pro dvoutýdenní čas jakož i rekordní rychlost pro 2,000 a 4,000 námořních mil.

V roce 2000-2004 jsem opět přeprojektoval Declaration of Independence a přestavěl na jachtu pro kruzing. Pro přestavbě byla loď přejmenována na NIKE IV.

V současné době jsem se navrátil k lodnímu modelářství a občasné konsultaci pro potřeby námořního jachtingu.

Vzpomínky - Stavba lodí