„Zápas o Atlantik“ je první knihou edice „Plavby za dobrodružstvím“ a zahrnuje myšlenku, přípravu a realizaci účasti českého reprezentanta v závodě osamělých mořeplavců přes Atlantik - OSTAR 72. Tento dnes již klasický mezinárodní závod byl a dodnes zůstal jednou z nejtěžších zkoušek osamělých mořeplavců. Publikace je bohatě ilustrovaná 463 dobovými fotografiemi a mapami. Obsah každému poskytne možnost prožít historické události a příběhy, o kterých pravděpodobně sní většina mořeplavců. Plnobarevná, vázaná, předsádka, 308 stran. ISBN 978-80-87484-04-3 Běžná cena: 699 Kč

Zpět na:

Vyňatek z knihy: 

.....Ráno bylo moře zbrázděné větrem a směr vln ukazoval na příchod další bouřky. Po vydatné snídani
jsem musel opět na palubu změnit postavení plachet. Hlavní plachtu jsem zmenšil na nejmenší
možnou plochu. Plavba se uklidnila. Niké se narovnala a vlny se o ni již nerozbíjely takovou silou jako
předtím. Celé odpoledne jsem strávil na palubě. Bylo velmi chladno a vlny co chvíli vnikaly do skulin
kajuty. Když jsem si chtěl uvařit oběd, byl jsem tak ztuhlý zimou, že jsem nemohl pořádně škrtnout
sirkou. Jaké bylo však mé zklamání, když mi přestal sloužit vařič. Jedna z vln jej zalila a tryska hořáku
se zanesla. Jelikož jsem nebyl schopen ztuhlými prsty trysku vyčistit, snědl jsem hovězí konzervu
studenou, jen s chlebem. Provizorní oběd jsem zakončil kompotem.
Po upřesnění polohy jsem zjistil, že jsem již proťal svou plánovanou trasu. Znamenalo to, že mám
nebezpečný úsek s nepravidelnými přílivovými proudy za sebou. Podle mého úsudku se měl vítr začít
stáčet směrem pro mne mnohem výhodnějším. Denní upluté úseky se stále více prodlužovaly a po
čtyřech dnech plavby jsem měl za sebou již desetinu trasy. Kdybych tak jen pokračoval dále.
Po obědě jsem zpozoroval, že se vítr začal stáčet a že budu moci udělat obrat a vrátit se na
vytyčenou trasu. Chvíli jsem ještě počkal a pak obrat provedl. Bylo půl sedmé večer. Zůstal jsem
u kormidla. Plachty byly napnuté a loď držela směr. Ještě jsem „dolaďoval“ zadní plachtu, když
najednou něco prasklo a cosi bílého se sneslo na palubu.
Ocitl jsem se ve změti lan, trosek stěžně, ráhna a cárů plachet. V první chvíli jsem ani necítil, že mě
něco silně udeřilo do ramene. Když jsem se z té směsice vymotal, nechtěl jsem věřit svým očím. Niké
byla bez stěžně. Pokřivený kovový stěžeň se složil do moře podél boku Niké a silně tloukl do lodi.
Zatajil se mi dech. Údery kovového stěžně mohly lodní bok lehce prorazit. Musel jsem rychle něco
udělat, abych neklesl ke dnu.
Rychle jsem začal lovit trosky stěžně z vody a upevňovat je na palubu a zábradlí. Po mnoha
pokusech nepříjemné bubnování utichlo. Byl jsem zcela promočený potem i mořskou vodou. Při
tahání trosek z vody mě několikrát zalila vlna. Často jsem stál po pás ve slané a hlavně studené mořské
vodě. Při manipulaci se zlomeným stěžněm jsem do rukávů nabíral vodu a při zvedání rukou ji zase
vypouštěl na tělo pod košili. Připadal jsem si jako ve zlém snu. Mé šestileté snažení, má práce a úsilí
se v mžiku ztratily v rozdivočelých vlnách bouřlivého Atlantiku.
Byl jsem poražen! Poražen Atlantikem! Nikdy mě nenapadlo, že to tak skončí. Taková maličkost.
Stěžeň. Když si Mirka před odjezdem vypisovala z mého diáře potřebné adresy, zastavila se u výrobce
stěžňů a zeptala se mne: „A co stěžeň?“ Uklidnil jsem ji. Stěžeň musí vydržet především. Vždyť jsem
ho mnohokrát vyzkoušel za bouří na Severním moři. Mnohokrát jsem jeho schopnosti na zkoušku
přetížil a nic se nestalo. Měl by vydržet. A přece nevydržel. Nevydržel nápor Atlantiku.
Bylo mi všelijak, když jsem hleděl na hromadu trosek na palubě a začal demontovat kování, lana
a plachty. Kdybych se sám před sebou nestyděl, snad bych i brečel. To jsem již nechal daleko za zádi
zeměpisnou délku Irska a myslel si, že další plavba bude stejně úspěšná. Ve dvě hodiny v noci jsem
skončil s úklidem. Vše na palubě jsem důkladně zajistil. Byl jsem promrzlý, promočený a bez nálady.
Převlékl jsem se do suchých šatů, dal si lok slivovice, snědl pomeranč a zalezl do spacího pytle. Niké
byla zatím větrem a Golfským proudem bezmocně unášena směrem k Evropě.
Končil čtvrtý den závodu a Alain Colas si spokojeně pobrukoval. Byl 600 mil od Plymouthu.
Dodržoval svých naplánovaných 150 mil denně. Vítr se ustálil na 20 uzlech a dul přímo z východu,
přesně tak, jak si to všichni závodníci přáli....... 

Ukázky některých stránek "Zápasu o Atlantik":

OBSAH
Tiráž
Věnování
Jazyková úprava
Úvodem
Konečně Plymouth
Millbay Dock
Start
Plymouth před startem
Vícetrupé lodě
Čtyřicetimetrový obr
Admirál zasahuje
Favorité malých lodí
Účastníci bez šancí
Předstartovní smolaři
První dny závodu OSTAR 1972
Zlomený stěžeň
Opět Plymouth
Druhý start Niké
Vyprávění v oddechovém čase
Trochu historie
První plavba přes Atlantik
První jachty přes Atlantik
První závod přes Atlantik
Prvná osamělá plavba přes Atlantik
Další osamělé plavby
První závod osamělých mořeplavců
Haslerův nápad
Pravidla a podmínky
Je možné si vybrat následující trasy
OSTAR 1960
OSTAR 1964
OSTAR 1968
Opět v závodě
Tragédie na moři
Další nehody
Ledovce
Narozeniny na moři
Colas v cíli
První trojka
Úspěch Francouzů
První žena v Newportu
V polovině Atlantiku
Boj o míle a as
Ostrov Sable - pohřebiště severního Atlantiku
Proudy a mlhy
Bouře
Rané informace (z období mezi léty 1500 a 1600)
Období od roku 1601 do roku 1801
Záchranná stanice 1801-1809
Druhý správce Hodgson, 1809-1831
Třetí správce kpt. Joseph Darby, 1831-1848
Čtvrtý správce M.D. McKenna, 1848-1855
Pátý správce Philip Dodd, 1855-1873
Šestý správce D.McDonald, 1878-1884
Sedmý správce R.J.Boutilier, 1884-1894
Dvacáté století
Niké míří k Newportu
U břehů Nového Skotska
Přes mělčiny Georges Banku
Konečně Nantucket
Niké v cíli
Velké zklamání
A jak skončili ostatní?
Jak to začalo
Vstříc samotě
Ďábelská plavba
Cesta k domovu
Plavba na start
Slovo redaktora
Poděkování
Seznam ilustrací
Autorovy publikace
Použitá literatura
Obsah
Poznámky ve věci autorských práv
Rejstřík
Autor Richard Konkolski
© Richard Konkolski