|
Ihned jak jsme se v roce 1983 usadili v Newportu a opatřili dům, tak
jsme koupili první komputér. Spali jsme na zemi a potřebovali dělat
rekonstrukci domů, ale uznali jsme, že komputér je nezbytný. Vývoj
komputéru začal s matematickými úkony, jako účetníctvi a další vedl
k psaní a tisku textu. Vlastně do té doby jsem vpadl i já s prvními
komputéry.
Na sólo závod BOC Challenge 1986 jsem měl ten nejlepší laptop na světě
s prvním pevným diskem, ale rok později po závodě již mi nebyl k ničemu.
Komputér již byl slabý a nedal se vylepšit. Od té doby jsem začal
pečlivě sledovat vývoj komputérů. Ten šel tak rychle kupředu, že kdybych
zaspal na šest měsíců, tak bych byl ztracen.
Koncem roku 1988 jsem měl první desktop IBM PC XT komputér, ale rok
později již jsem měl IBM PC AT. Během roku 1989 jsem přešel na operační
systém Windows. To již byl na trhu Page Maker verze 2 od Adobe. Počátkem
roku 1992 jsem měl další nový komputer, včetně Intel procesoru 80 486DX.
Desktop publishing dozrál, začínala doba Hyper Textu, interaktivního CD
a počátek videa na desktopových komputérech.
Také se objevily CD-ROM, což byly CDečka v obalu a ty se zasunovaly do
otvoru podobně jako Jaz Drive nebo floppy. Pokrok šel kupředu. Na svět
přišlo Interaktivní CD a na CDečkách se začaly objevovat encyklopedie.
CD přehrávač na hudbu již byl k dostání na trhu od roku 1982. Deset let
později se CD přehraváče již daly montovat do komputéru a obsah
přehrávat na monitoru a zvuk s pomocí zvukové karty. Rodily se
multimedia, já měl veškeré vybavení k produkci, ale únik plynu
ypůsobil výbuchu a požáru domu a já měl po plánech. Po dvou létech jsem
se mohl vrátit ke svým původním záměrům. Důsledky požáru jsme však nesli
dalších 15 let.
Již v roce 1992 jsem měl první Pentium komputér. Byl jsem připraven pro
interaktivní CD. Opatřil jsem si CD vypalovačku od firmy Kodak. Stála 10
000 dolarů a jedno blank CD 36 dolarů. Dnes je to nepochopitelná cena.
Při tom rychlost vypalování byla 1 k 1 a proces vypalování se musel
naprogramovat povely. Samotná vypalovačka byla bedna jako někdejší VHS
přehrávače a uvnitř v podstatě nic nebylo.
V roce 1991 se objevil Quick Time od Apple a video editovaci program
Premiere od Adobe.
Editování s Premierem bylo však pomalé, často padal komputér a editování
na komputéru se hodilo jen pro
krátké klipy pro interaktivní CD. V roce 1995 Microsoft také přišel
s programem Video for Windows.
Byl jsem však nesmírně zaměstnán s rekonstrukcí domu po požáru, dělal
jsem jen práce pro důležité zákazníky a na jiné záležitosti mi nevybýval
čas. Udělal jsem však experiment s kartou Vutek, která byla schopná dát
do digitální podoby jeden obrázek z videopásku, To však jen v černobílé
barvě a o rozlišení 320x240 pixlů. Karta stála 5 000 dolarů. Byl jsem
však s ní schopen dělat drobné animace pro interaktivní CD.
Než jsem se však vzpamatoval z požáru, tak pominula doba zájmu o
interaktivní CD a přesto, že jsem byl schopen je produkovat, tak se mi
nepodařilo naskočit na ten vlak. Vyvoj však šel rychle kupředu a koncem
roku 1996 jsem jsem do komputeru mohl naisntalovat videokaru, která byla
schopna digitizovat video o rezoluci 640 x 480 pixlu a začal jsem stále
více editovat video na komputéru.
V roce1996 se objevily první DVD přehrávače a já se začal zajímat o DVD.
Byla to nová a velmi drahá technologie. Komputér, který byl schopen
produkovat DVD stál 200 000 dolarů. Byl to jen sen. Byla to stále doba,
kdy složky DVD se zaznamenávaly na DLT pásky, ty se posílaly do výroben,
kde udělali skleněnou raznici DVDčka a ty se pak lisovaly podobně jako
LP desky.
Koncem roku 1997 jsem se začal vážně zajímat o výrobu DVD a stal jsem se
členem DVD Association. Rok později jsem se zúčastnil její konference
v Orlandu na Floridě. Odtamtud jsem se vracel s programem na produkci
DVD. Stál 10 000 dolarů. Zdaleka se nedal přirovnat k těm dnešním.
Každou složku bylo nutno zpracovat samostatně, zvuk převést do
patřičného formátu, všecho řádně propojit podle normy na výrobu DVD.
Rozlíšení DVD je 720x480 pixlů, program se ale předváděl na monitorech,
které něly 640x480 pixlů, tudíž veškerá grafika a video se muselo
patřičně upravit tak, že při produkci DVD bylo znetvořeno v poměru
stran, aby pak při projekci na obrazovkách TV bylo vše správné, to je
kruh byl kruhem a ne elipsi a lidé se nestali najednou štihlými, nebo
silnými.
Neměl jsem ještě vypalovačku a tak jsem vyvinul produkci DVD na CD.
V podstatě to pracovalo, jen obsah musel být zkrácen na 20 minut videa,
poněvadž CD mělo podstatně menší kapacitu než DVD. V roce 1998 jsem svůj
experiment dokonce representoval na další konferenci DVD Associace.
V roce 1998 jsem se rozjel. Opatřil jsem si komputér Pentium II s 300
Mhz 440LX Intel čipem, měl 8 Gb paměť, Pinnacle Video Digitizing Card,
4.5 GB pevné a rychlé Chitas disky, Toshiba EIDE CD-ROM, operačním
systémem Windows NT 4.0, IOMEGA JAZ 1 GB, Xi Net Raid, Adaptec Ultra
SCSI EZ-SCSI, AHA-2940UltraWide SCSI Card, AFW-4300 FireWire Card,
ALL-IN-Wonder Pro video Card, 3 pevné disky 16GB, 40 GB a 128 GB. Také
vypalovačku Pionner DVD 103. V základním složení stál přes 10 000 dolarů
a později jsem k němu připojil extérní DVD vypalovačku Pioneer DVD R
S201.
Samotná vypalovačka Pioneer DVD R S201 stála 5000 dolarů, byla však
schopna vypalovat informace i v segmentu pro autorská práva, podobně jak
tomu bylo u lisovaných DVD. Rok později cena vypalovaček klesla na tisíc
dolarů, ty již ale neměly přístup k záznamu práv a nemají dodnes. To
jsem již také používal After Effect od Adobe a všechny mé komputéry měly
CD-ROM.
Byl jsem prvním ve státě Rhode Island, který produkoval DVD. Lidé však
stále byli zvykli na VHS videopásky. Celý rok jsem každému klientovi,
kterému jsem produkoval video, tak jsem mu zdarma dával jeho projekt na
DVD. Všichní byli k DVD nedůvěřiví a nebylo se čemu divit.
Hollyvood již zaplnil trh DVDčkami s filmy. Ty hrály bez problémů,
poněvadž jejich DVD byla lisována. Pokud se ale DVD vypálilo, tak záznam
na DVD byl drsný a řada DVD přehrávačů nebyla schopná DVD hrát. Nejhůře
na tom byly přehravače vyrobeny Panasonikem. Trvalo to další dva roky,
než si výrobci DVD přehrávačů uvědomili, že se trh rovněž zaplavuje
vypalovanými DVD a že je nutno zlepšit kvalitu čtení záznamu. Pak
všichni začali ke čtení záznamu na DVD používat dva lasery pod různým
úhlem a problém byl vyřešen.
Rok později již nikdo nechtěl VHS pásek, každý žádal DVD a produkoval
jsem plnými obrátkami. Než jsem uzavřel svůj byznys v roce 2014, tak
jsem vyprodukoval téměř 3 tisíce DVDček. V roce 2005 jsem také
produkoval tak zvaná e-DVD. Měly výhodu v tom, že byly tak
naprogramované, že při projekci určitého záběru byly schopné otevřet
danou webovou stránku. Samozřejmě, že se musely hrát na komputérech
s internetovým napojením. Byly však ideální pro instruktážní DVD, ale
bohužel po několik létech systém zanikl.
Dalším mezníkem v mém digitálním světě byl rok 2005. Zprvu jsem byl
najat pro nahrávku zvuku digitání formou pro film A Social Life. Film se
natáčel v novém systém s resoluci High Definition.
Brzy jsem však dělal kameramana a pak film i editoval.
Film byl úspěšný na Newportském mezinárodním festivalu a když jsem se
vrátil zpět ke svým nahrávkam v Betacam SP formátu, tak jsem si myslel,
že je něco zlého s mým vybavením. Okamžitě jsem se rozhodl přejít na HD.
Pro kvalitní videoprací v rozlíšení HD jsem však potřeboval nový a
silnější komputér. V roce 2010 jsem si ho složil a nazval Thunder,
neboli Blesk. Videoprodukce v High Definition rozlišení přinesla na trh
i přehrávače s vyšším rozlišením. Tošiba uvedla HD DVD a Sony Blu-ray a
mezi nimi nastal tvrdý boj, jako kdysi mezi video formáty Beta a VHS.
Osobně jsem daval přednost HD DVD, poněvadž to byla jen nádstavba DVD,
zatím, co Blu-ray byla jinou technologii.
Opatřil jsem si HD DVD přehrávač, dokonce několik filmů převedel do
formátu HD DVD, ale nakonec vyhrál formát Blu-ray. Nebyl jsem tomu rád.
HD DVD i Blu-ray se však mezi normálními lidmi neujalo. Bylo to pro ně
příliš technické a vyšší kvalita jim byla ukradená. Měl jsem veškeré
vybavení k produkci Bly-ray, ale nikdy se u mne neobjevil ani jediný
zákazník, který by chtěl konečný výrobek na tomto mediu. Do dnešních dnů
na discích Blu-ray jsou na trhu především filmy Hollywoodu a život jde
dál.
Závěrem musím přiznat, že ke všem komputérům jsem přistupoval stejně
jako k lopatě nebo zednickému kladivku. Komputéry byly pro mne vždy
kvalitním nářadím, bez kterého se nemůže odvést kvalitní práci. Na
žádném z mých komputérů jsem nikdy nenaistaloval jedinou hru a to ve
svém životě jsem měl kolem čtyřicítky komputéru.
|
