|
Vyňatek z knihy:
ÚVODEM
Má
cesta za dobrodružstvím začala v pěti létech plavbou na dřevěném
prasečím korýtku na odtokové strouze rybníku v polských
Kowalech, kde žil můj praděda. Ta opravdová dobrodružství jsem
však začal prožívat až když jsem se naučil číst. Pochopitelně,
že ty nejlepší a nejzajímavější dobrodružné knihy byly ty, které
ta dobrodružství dokázaly věrně zobrazit ilustracemi a jsem
pevně přesvědčen, že ty nejlepší patřily Zděňkovi Buriánovi a v
těsném závěsu Václavovi Junkovi. Oběma vděčím za to, že ve mně
zažáli jiskru touhy po dobrodružství a také po malování.
Během mé první sólo plaby kolem světa v létech 1972-1975 jsem
psal reportáže pro řadu časopisů. Mé psaní inspirovalo Zdeňka
Buriána k tomu, že v roce 1973 se rozhodl ilustrovat můj článek
v časopise Pionýrská stezka a jeho kresba se dokonce objevila na
její titulní stránce, a já si dovoluji umístit ji pod titul této
knihy.
S Václavem Junkem jsem se osobně seznámil
v roce 1974 při společném vystoupení v Ostravské televizi. Má
plavba ho v roce 1975 inspirovala k tvorbě nádherného grafického
listu, který mi připsal a předal při společné večeři v Praze,
kterou jsme u něho společně uvařili. Je umístěn v závěru této
knihy. Oba umělci byli pro mne inspiraci k tomu, že jsem během
plavby začal také malovat.
Jako stavař mám
blízko k rýsování, deskriptivní geometrii i technickému
kreslení, ale to je zdaleka něco jiného, než malování. Na
Markézach jsem potkal zajímavou ženu Edit Harper. Jako Češka se
usadila v USA, kde během války ve svém domě v Clevelandu
poskytla přístřešek a útulek skupině naších úmělců-emigrantů,
jako Werichovi, Voskovcovi, Ježkovi a ostatním. Po létech,
utahaná každodenní práci, odjela na Polynesii, kde se
uklidňovala cestováním a malováním akvarelů. Musím přiznat, že i
jako svědek jejího malování jsem nerozeznal malovanou scénu, ale
to pro ní nebylo důležité. Malovala si pro radost.
Když pak odlétala domů z Tahiti, tak mi zanechala veškeré
malířské nářadíčko a já mohl pokračovat v jejích stopách. Mé
malování za moc nestojí, ale všichni nahoře zmínění ve mně
probudili vztah a touhu po tomto umění, takže občas si něco
vytvořím jen tak pro radost a tento vztah k malování jsem měl
možnost tak trochu uplatnit při zrodu této knihy.
Tuto knihu věnuji věčným klukům, kteří
se nebojí podléhnout touhám
Richard Konkolski,
listopad 2024
|
|
