Vyňatek z knihy:

Vzhůru na Pacifik
Můj pobyt na ostrůvku Taboga definitivně končil. Nastal čas vyrazit na další etapu sólo plavby kolem světa. Necelý týden pobytu v tomto nádherném místě uběhl velmi rychle. Bylo úterý 27.února 1973. Ráno jsem se zásobil pitnou vodou z blízkého hotelu, zároveň jsem vypral prádlo a vykoupal se. Byli jsme s Niké připraveni. Chtěl jsem vyplout, ale po větru nebylo ani památky. Nedalo se dělat nic, než čekat alespoň na jakýkoliv závan větru. Nechtěl jsem použít motor, protože se sto litry benzínu bych daleko nedoplul a navíc bych vyplýtval všechny zásoby pohonných hmot, rovněž potřebných pro výrobu elektrického proudu. Další benzín si možná budu moci koupit až na Galapágách. Měl jsem před sebou opravdu dlouhou plavbu, a tak jsem raději trpělivě vyhlížel vítr.
Do lanoví jsem rozvěsil čerstvě vyprané prádlo a nechal je sušit. Pak jsem skočil do vody, abych si trochu zaplaval. Přitom jsem ke svému překvapení zjistil, že kormidlo, lodní šroub a některé části dna Niké jsou opět porostlé řasami. Bylo neuvěřitelné, že k tomu stačilo pár dnů. Někde se přichytily i škeble, které na obšívce držely tak pevně, že jsem je musel osekat sekerou. Byla to docela fuška. Dokonce jsem si při čištění odřel ruce. Odpoledne bylo vše hotové, vítr se však neobjevil. Větru jsem nemohl poručit, nedalo se dělat nic jiného, než dále čekat.