| 
				 Vyňatek z knihy: 
				
				
				ÚVODEM 
				
				
				Za všechny počáteční informace o naší zemi vděčíme odvážným 
				kapitánům, námořníkům, dřevěným lodím a bílým plachtám. To je 
				jeden z důvodů, proč mám rád lodě a plachty  a proč jsem 
				propadl jachtingu.  
				
				
				Můj přítel, úspěšný jachtař a pilot Jarda Korytář mne několikrát 
				pobídl, abych konečně napsal knihu pro jachtaře. Nakonec jsem se 
				rozhodl vyhovět přání nejen jeho, ale i dalších jachtařů a 
				fandů. Přerušil jsem psaní série knih o mé první plavbě kolem 
				světa na malé 
				Niké a pustil se do knihy o prvním 
				sólo závodě kolem světa, The BOC Challenge 82/83, kterého jsem 
				se zúčastnil. 
				
				
				Knihu jsem hodlal napsat hned po ukončení závodu, téměř před 
				čtyřiceti léty, ale shodou různých okolností k tomu nedošlo. 
				Dodnes však mám uschovány lodní deníky, radiokomunikační deník, 
				svůj osobní deník i deník denně nahrávaný na audiopásky. Také 
				mám tiskové zprávy, vydané knihy o závodě, stovky článků a 
				několikadenní satelitní zprávy  o našich polohách, takže jsem 
				přesvědčen, že jsem neopomenul žádnou důležitou informaci  o 
				průběhu tohoto jedinečného, velmi náročného a dramatického 
				závodu. Tato kniha je reportáží založenou na každodenních 
				faktech. 
				
				
				Závod měl světový úspěch a tato sportovní akce se opakuje každé 
				čtyři roky. Zúčastnil jsem se i druhého závodu v roce 1986, 
				přestože můj start v obou ročnících způsobil nesmírné těžkosti 
				v životě mé ženy i syna. 
				
				
				Na počátku námořního jachtingu v Československu bylo nás 
				námořních jachtařů jen několik a všichni jsme se dobře znali. 
				Jsem docela hrdý na skutečnost, že jsem svým
				psaním, reportážemi a filmy tak trochu způsobil, že dnes 
				každoročně zhruba 
				tisícovka jachtařů jezdí jachtit na Jadran nebo Karibik. Mnozí 
				velmi úspěšně závodí v námořním jachtingu, řada našich jachtařů 
				již rovněž obeplula svět, a dokonce jsou mezi nimi i osaměli 
				plavci. Někteří dokonce hledají
				sponzora pro účast v závodě kolem světa nebo v závodě Vendée 
				Globe. 
				
				
				Musím přiznat, že osobně jsem nikdy nebyl příznivcem 
				jachtařských knih, ve kterých se přespříliš psalo o změnách 
				plachet a obsluze lodí. Nakonec jsem ale byl mnohdy rád, že mi 
				tyto informace byly k dispozici a že jsem z nich mohl čerpat 
				zkušenosti. I já ve 
				své knize tato fakta uvádím, protože věřím, že jsou hlavně cenné 
				pro ty, kteří mají v úmyslu jít v mých stopách. Ti, které to 
				nezajímá, mohou tyto informace lehce přeskočit. Jsem si jistý, 
				že jen málokdo si uvědomuje, kolik vynaložené dřiny se ukrývá za 
				každým strohým sdělením slovy jako: „vyměnil jsem“, „skasal 
				jsem“ nebo „postavil jsem“. 
				
				
				Stěžeň na Niké II byl 20 m vysoký a většinu plachet 
				bylo třeba vytáhnout až k samotnému 
				vrcholku. Na Niké II 
				jsem měl téměř dvacet plachet různých velikostí a tvarů. Některé 
				z nich vážily až 80 kg. Tyto plachty jsem musel 
				dostat z podpalubí na palubu předním palubním otvorem a při tom 
				hlídat, aby se nějaká divoká vlna nedostala dovnitř lodě. K tomu 
				všemu jsem byl sám. 
				 
				
				
				Když se těžká plachta konečně vytáhla na palubu, pak ji bylo 
				třeba vybalit z pytle, upevnit a nakonec napnout, zatím co 
				plátno rval z rukou silný vítr a na houpající se palubu dorážely 
				vlny. K trimování předních plachet a ke stavění spinakrů jsem 
				měl tři spinakrové pně, hliníkové roury o průměru 15 cm s těžkým kováním na obou 
				koncích. Dva z nich měřily  7,5 m a ten menší byl 
				pětimetrový. Jen samotné udržení se na palubě s tímto ráhnem 
				v rukou znamenalo pořádnou dřinu. 
				
				
				Napnuté plachtě jsem musel dát správný aerodynamický tvar, aby 
				dobře táhla. Když se mi toho podařilo dosáhnout, mnohdy se během 
				půlhodiny i méně změnily podmínky a bylo třeba začít vše od 
				počátku.  
				
				
				Kniha je ale také plná dobrodružství, nebezpečných příhod a 
				dramat, takže doufám, že nejachtaři mi odpustí specifické 
				jachtařské informace a výrazy. Pro snazší porozumění teorie 
				jachtingu uvádím základní vysvětlení 
				spolu s ilustracemi. 
				
				
				Rád bych poděkoval své ženě Mirce za její spolupráci při zrodu 
				této knihy a Zuzaně Zemanové za jazykovou a gramatickou úpravu. 
				Za pomoc při vedení nakladatelství Knihy Konkolski s. r. o. bych 
				rád poděkoval příteli a jednateli Pavlu Bendovi a jeho ženě 
				Květce Navrátové, jakož i Ing. Ivaně Cílečkové, Daně Požárkové a 
				Janě Šotové. 
				
				
				Každému čtenáři přeji příjemné prožití mé velké výzvy a neméně velkého dobrodružství na stránkách této knihy.  
				 |