|
Vyňatek z knihy:
......Do
setmění zůstalo Santo Domingo třicet mil za zádí Niké. Po pravoboku jsem
ještě viděl obrysy pevniny, ale již bylo cítit, že jsem se ocitl na
otevřeném moři. Vítr byl nestálý. Oblohou se hnaly bouřkové mraky, z
nichž se často spouštěl prudký liják doprovázený silnými větrnými
poryvy, které vychylovaly Niké ze směru. Nebylo ani pomyšlení na to, aby
za takových podmínek Niké plula sama bez mé kontroly. Chtěl jsem se
trochu prospat, ale nebylo to možné. Až pozdě v noci, kdy jsem již
usínal vsedě, jsem spustil jednu plachu a nechal plout Niké pod
kontrolou autopilota.
Noc byla opravdu bouřlivá. Ráno jsem byl
značně daleko od pevniny, která zmizela z dohledu. Mohl jsem postavit
dvě genue jako dvojčata a Niké pěkně uháněla. V poledne jsem měl za
sebou již sto mil. Odpoledne vítr zesílil a obě větší plachty musely
dolů. Nahradil jsem je menšími a netrvalo dlouho a i ty jsem musel
spustit. Nakonec jsem plul jen na jednu malou kosatku. Byl jsem však
rád, že směr větru je příznivý.
Další noc proběhla podstatně hůře.
Vstával jsem každou půlhodinku a upravoval kurz. Moře bylo značně
vzduté, vysoké vlny ozdobené bílými hřebeny. Na obzoru se objevily
kumuly, podle nichž se dal předvídat ještě silnější vítr. Neměl jsem z
povětrnostních podmínek žádnou radost. K tomu všemu vystoupila teplota
na 35 stupňů. V tropickém pásmu jsem již pobýval nějakou dobu, ale na
takové horko jsem nebyl zvyklý.
To jsem ještě nevěděl, že se situace
nezmění až k panamským břehům. Proměnlivé počasí jsem přičítal blízkému
pobřeží. Velmi brzy jsem se ale přesvědčil, že Karibské moře, jehož
jméno okouzluje všechny čtenáře dobrodružných románů, dokáže i
rozčarovat. Ještě než jsem opustil Santo Domingo, vypral jsem prádlo v
domnění, že je na moři usuším
v lanoví. Zůstalo však namočené v
kbelíku a ani po třech dnech jsem neměl naději, že jej z něho vytáhnu.
Již po několika dnech plavby jsem ztratil o Karibském moři veškeré
ideály. Přestal jsem se divit, že zde ztroskotalo tolik španělských
korábů, zvláště když jejich posádky měly stejné počasí jako já. Jen co
jsem opustil přístav a dostal se na otevřené moře, plul jsem na
nepříjemně rozhoupaném moři celou noc i další den. Vlny měly výšku čtyři
až pět metrů, občas i víc. Přicházely z nečekaného směru a nepříjemně se
zalamovaly. V prudkém větru však Niké plula rychle a to mne
uspokojovalo.
První půlden jsem urazil 50 mil, druhý den 128 a další
131 mil. To za cenu, že Niké sice plula rychle, ale těžko držela směr.
Hydrodynamický tlak na kormidelní list byl vysoký a korouhvička jej
nezvládala za silných větrných poryvů. Velké vlny často sevřely Niké a
mohutnou sílou ji snadno vytočily do libovolného směru. Kličkovali jsme
jako diví. V jedné chvíli loď směřovala na jih, pak na jihovýchod, poté
se příď stočila přímo na západ. Směr plavby Niké měl až padesátistupňové
odchylky od potřebného kurzu. Pro navigaci jsem z těchto údajů mohl
použít jen průměr, takže navigační výpočet byl velmi složitý.
Jen
obtížně jsem se rozhodoval, jaký kurz plavby nanést na mapu. V oblasti
byly rovněž silné proudy směřující k Mexické zátoce a při vysokých
vlnách jsem se nemohl spoléhat na přesnost vypočtené astronomické
polohy. Na palubě nebylo suchého místečka, přestože Niké plula na
zadoboční až boční vítr. Při tomto směru větru měla být paluba téměř
suchá, vlny se však neustále převalovaly přes palubu. Obloha byla
většinou zakryta mraky. Slunce se sice během dne občas ukázalo, ale když
je zakryly mraky, vítr změnil směr i sílu. Rovněž při východu a západu
slunce vítr střídavě sílil a slábl. Západ byl kolem sedmé a zhruba o
hodinku později se podmínky plavby obyčejně trochu uklidnily, ovšem ne
na dlouho. Kolem půlnoci vyšel měsíc a podle toho, zda byl zakryt mraky,
měnila se opět i síla a směr větru. Niké tančila jako baletka. Jediným
potěšením bylo teplé moře, takže vodní spršky nebyly nepříjemné.
Druhý den jsem ten tanec již nevydržel a sedl ke kormidlu. Čas od času
přistála na palubě veliká vlna, která na mně nenechala nic suchého. Moc
mi to ale nevadilo, protože jsem měl na sobě jen trenýrky a tričko a při
vysoké teplotě a silném větru oblečení rychle schlo. Kormidloval jsem
pokaždé, když se podmínky zhoršily, ale i při ručním kormidlování
kličkovala Niké s odchylkami až dvaceti stupňů. Zdálo se, že než zdolám
840 námořních mil dělících mne od mého cíle, budu mít plné ruce práce...
...Slovo
Panama v domorodé řeči indiánů znamená „místo bohaté na ryby“.
Výstižnější však by bylo označení „místo mnoha mrtvých“. Až když jsem se
později vydal z Cristóbalu na hřbitov Mount Hope, jeden z mnoha v okolí,
dokázal jsem si představit, kolik lidí ztratilo v těchto místech život.
Konqistadoři, piráti a bukanýři již dávno neřádí podél mořských břehů a
na úzkých stezkách v bujné džungli. Ale kruté bitvy se neodehrávají jen
mezi lidmi, nýbrž i mezi lidmi a přírodou. Také příroda se dovede k
člověku chovat nesmiřitelně a dobyvatelsky. Stačí jí poskytnout jen
několik měsíců a ona bez milosti ovládne cesty, hradby, domy, chrámy i
celá města.
Historie Panamské šíje je spojena s osudy řady
dobrodruhů. Mnohý z nich se vydal v Kolumbových stopách, aby získal
zlato, slávu a moc. Většina těcho mužů prošla krutými válkami s Maury a
hledali nové uplatnění a nová dobrodružství, která jim nabídlo
objevování Nového světa. Násilím vnucovali domorodcům objevených území
křesťanskou víru a současně plnili své truhlice zlatem, kterého se zdálo
být na nových územích neobyčejné množství.
Nová cesta do Indie nebyla
objevena okamžitě. Španělé nejprve začali s osídlováním úzkého pruhu
země na pobřeží Atlantiku. Teprve po objevení Tichého oceánu a osídlení
jeho pobřeží došlo na budování stezek pro dopravu na hřbetech mezků a
otroků.
Vdálenost mezi osídlením po obou stranách Panamské šíje není
velká, trvalo však několik století, než tyto stezky vedly ke stavbě
železnice a ta pak ke stavbě kanálu pro lodní dopravu. Proto je historie
tohoto území úzce spjata s vývojem dopravních cest a s vývojem lodí.
Prvním Evropanem, jemuž se podařilo proplout podél východního pobřeží
Panamské šíje, byl bohatý a vzdělaný Rodrigo de Bastidas. Vyplul z
Cádizu v říjnu 1500 s dvěma loděmi. Královský dekret mu umožňoval
vybavit expedici na vlastní náklady a objevit ostrovy a země, o jejichž
existenci Kryštof Kolumbus dosud nevěděl. Bastidas měl právo na veškeré
zlato, stříbro, měď, olovo, rtuť, cín a další cenné kovy, které cestou
objeví. Stejně tak na perly, drahé kamení a otroky. Měl pouze povinnost
odevzdat králi čtvrtinu svého zisku po odečtení nákladů.
Bastidas
byl obeznámen s Novým světem, protože plul již s Kolumbem na jeho druhé
plavbě a rovněž s Alonso de Ojedou na jeho první cestě. Po opuštění
Cádizu se Bastidas zásobil na Kanárských ostrovech vodou a potravinami a
po přistání na Trinidadu pokračoval v plavbě západním směrem k dnešní
Venezuele. Pak sledoval pobřeží až k Nombre de Dios. Na palubě lodi byl
tehdy i Vasco Nuñez de Balboa, který později objevil Tichý oceán. Balboa
velel pěti vojákům a zajišťoval bezpečnost Bastidovy výpravy.
Bastidas doplul až do dnešní Kolumbie. Během putování podél pobřeží
obchodoval pilně s domorodci, přičemž vyměňoval bezcenné korálky a různé
cetky za zlato.
Kolumbus navštívil pobřeží Panamy až při své čtvrté
výpravě. Vyplul z Cádizu v květnu 1502. Členy výpravy byli i jeho synové
Diego a Ferdinand. Při zastávce na Hispaniole se Kolumbus setkal s
Bastidem a prohlédl si jeho mapy. Pak minul Kubu a přistál na severním
pobřeží Hondurasu. Plul podél pobřeží, minul Nicaraguu a Costa Ricu a
6.října 1502 vplul do zátoky Almirante. Pokračoval dále a 24.listopadu
přistál v zátoce, kterou pojmenoval Porto Bello. Po sedmidenním pobytu,
kdy přečkal těžkou bouři, minul Nombre de Dios a doplul do El Retrete...
|
|
