|
Vyňatek z knihy:
......Nevěděl
jsem, jak dlouho bude bouře trvat. Obloha byla důkladně zatažena a vítr
se ustálil v jednom směru. Dalo se předpokládat, že v nejbližší době
nenastane žádná změna. Vítr sílil a sílil a barometrický tlak klesal a
klesal. Před večerem klesl o 26 milibarů při poměrně vysoké teplotě
vzduchu. Celý den jsem nedočkavě čekal na konec bouře.
Po setmění jsem se položil na lůžko a pokoušel se usnout. Marně jsem
však zavíral oči. Tělo i mysl byly neustále ve střehu. Abych se
uklidnil, snažil jsem se rozeznat příčinu každého nového zvuku, který
pod nápory vln a větru vydávalo lanoví, trup lodi, konzervy a ostatní
náklad uskladněný uvnitř chvějící se lodi. Všechno se otřásalo. Abych
zjistil původ zvuků, musel jsem neustále vstávat a rozsvěcovat. Nakonec
jsem kajutová světla nechal rozsvícená.
Bylo kolem deváté hodiny večer, když jsem zaslechl, jak řev moře rychle
narůstá. Pak se ozval třeskot. Vyletěl jsem z kóje jako střela a v tutéž
chvíli jsem cítil, jak je Niké uchopena mohutnou silou a začíná se
otáčet na bok. Vzepřel jsem se o strop kajuty. Při prudkém náklonu Niké
se na návětrné straně lodě uvolnila víka zakrývající skladovací prostor
pod kójemi. Těsně před obličejem mi proletěly konzervy, nářadí, kamery a
ostatní vybavení. Všechno se sesypalo na levý bok lodi. Později jsem se
divil, jak jsem vůbec stačil vyskočit z lůžka. Místo, kde jsem ležel,
bylo zcela zavaleno změtí šatstva, předmětů a věcí.
Prostě jsem vyskočil a dral se instinktivně ke vchodu. Ještě jsem
zahlédl, jak z navigační části kajuty letí mapy, knihy, chronometr a
sextant. Všechno bylo ohromnou silou mrštěno na druhou stranu lodi a tam
se to sesypalo na hromadu podél boční stěny kajuty. Vchodem do kajuty,
který byl naštěstí téměř zcela zavřený (kromě horního prkénka, které
nebylo zasunuté kvůli větrání), se mohutným vodopádem hrnula voda.
Stěžně se dostaly pod hladinu a v jednu chvíli směřovaly téměř kolmo ke
dnu. Až po nějaké době se Niké začala otáčet zpět. Původní svislé polohy
však nedosáhla. Zůstala ležet na boku.
Ta chvíle, kdy Niké ležela na boku, se mi zdála věčností. První má
myšlenka byla, že musím odlehčit bok, aby se loď mohla vzpřímit. Začal
jsem proto všechny věci rychle přehazovat na druhou stranu. Naštěstí se
uvolnilo pouze jediné víko skladiště konzerv. I to však stačilo. Do
lodě se neustále hrnula voda. Ve vteřině jsem měl v kajutě po
kolena vody. To se však již loď narovnala natolik, že přestala nabírat
vodu. Vyhlédl jsem ven, abych se podíval, co se tam děje. Na palubě
řádil vítr a mohutné vlny. Moře kolem bylo pokryté bílou pěnou.
Začal jsem rychle čerpat
vodu. Loď se naštěstí stále více vzpřimovala........
|
|
