|
Vyňatek z knihy:
ÚVODEM
Nedávno jsem ve své
knihovně vzal do rukou knihu známého amerického ilustrátora
Gordona Granta. V třicátých letech minulého století vydal své
kresby z velrybářského života knižně pod titulem Greasy Luck
(Tučné štěstí) a později
kresby z námořního života v publikaci Sail Ho! (Plachty
Ahoj!. Stejně jako při někdejším prvním čtení jeho knih, i
tentokrát jsem usedl a knihy neodložil, dokud jsem si neprohlédl
všechny jeho úžasné kresby. Stylem a realistickým zobrazením
dějů mi připomínal našeho ilustrátora Zdeňka Buriana.
Když rodiče vyslali Gordona plachetnicí ze San Franciska kolem
Hornova mysu do školy ve Skotsku, po dobu plavby ho svěřili péči
kapitána. Ten měl nma mladého chlapce takový vliv, že Gordon
nadosmrti propadl mořtik a plachtám. Jeho ilustrace lodí se
pravidelně objevovaly na výstavách a galeriiích.
Mnoho lidí maluje
moře a lodě. Naprostá většina z nich však
přistupuje ke kresbě hlavně po umělecké stránce. Tvar
mraků závisí na síle a směru větru. Rovněž velikost vln a směr
vlnění se váže na vítr. Směr vydutí plachet nebo kurs lodí,
jejich náklon, to vše má své zákonité vazby. Namalovat správně
loď a jakoukoliv činnost námořníků na palubě může zvládnout jen
opravdový znalec námořního prostředí. Každé lano na lodi má svou
roli a tomu Gordon dobře rozuměl a uměl perfektně představit
svými kresbami, plnými dynamiky a lidského života.
Již v době, kdy
knihy vyšly, pára vytlačila plachetnice a zůstalo jen málo
námořníků, kteří by dokázali obsluhovat plachty. Naprostou
většinu anglických výrazů již nezná ani rodilý Angličan nebo
Američan a čeština nemá jejich rovnocenný výraz. Nakonec i kdyby
česká slova existovala, kromě několika historiků by kniha nikomu
neposloužila. Proto jsem použil jen Gordonovy ilustrace a text
jsem napsal tak, abych všem přiblížil někdejší, pro potřeby lidí
důležitou a přitom dobrodružnou a nebezpečnou dobu plaveb pod
plachtami.
Věřím, že kniha
zavede čtenáře do zašlé doby „železných mužů“ plné dobrodružství
a nebezpečí, kdy jen silná vůle, odvaha a nezlomný charakter
člověka vítězil nad nepřízní přírody i osudy lidí. Snad také
přispěje k zamyšlení nad tím, co vše lidé museli prožít a
obětovat ne cestě k dnešnímu způsobu dopravy a života.
Přál bych si, aby
se každý čtenář s chutí a zájmem alespoň na chvíli vrátil do
zašlých dob bílých plachet a nedozírných oceánských dálek.
Richard Konkolski
Dolní Lutyně, září 2024
|
